Střípky z dobrovolnické cesty Buluta

Ahoj, milí čtenáři. Jmenuji se Bulut a jsem dobrovolník ve škole Slezské diakonie v rámci programu InterVIA. Jsem tu opět, abych vám vyprávěl o své dobrovolnické cestě.

Je toho tolik, o co se chci podělit, že se nemůžu rozhodnout, kde začít 😊. Tento měsíc přijeli dva němečtí přátelé na návštěvu do školy, kde dobrovolničím, aby pozorovali náš denní režim. Viděl jsem na jejich tvářích stejné výrazy jaké jsem měl já v mých začátcích. Byli stejně nadšení a motivovaní. S mým supervizorem Honzou jsme jim vyprávěli o aktivitách v naší škole a zapojili je do nich. Určitě si z našich každodenních aktivit odnesli spoustu postřehů. Jiný den měli prezentaci o Německu a já o Turecku. Naši kolegové a studenti tak získali znalosti o různých zemích.

Jednou z nejpříjemnějších a nejpoučnějších částí našeho dobrovolnického procesu jsou bezpochyby semináře. Jsem si jistý, že až si to kolegové dobrovolníci přečtou, budou se mnou souhlasit. Na náš seminář organizovaný národní agenturou jsme se se svými spolubydlícími vydali do Prahy. Měl to být náš druhý seminář a my jsme věděli, že se zase něco nového naučíme, poznáme nové lidi a užijeme si legraci. Strávili jsme týden s ostatními dobrovolníky z celé České republiky a skvěle jsme se bavili. Určitě se s nimi znovu setkáme a užijeme si spoustu legrace.

Teď už ale budu mluvit víc o sobě 😊. Musím zmínit, že jsem udělal pokrok v hodinách češtiny se svým supervizorem. Snažím se učit matematiku dva žáky a k tomu, abych to úspěšně zvládl, se musím zlepšit v češtině. Každý týden se tedy učím spoustu nových věcí a mám z toho velkou radost, protože mi to pomáhá lépe komunikovat s kolegy, studenty i místní komunitou, díky čemuž se cítím sebevědoměji a jsem také součástí komunity.

Přes týden nikdy nezapomínám sedět u klavíru. Věřím, že jsem se zlepšil. Každý den hraji studentům hudbu, kterou se učím, a oni ji poslouchají velmi rádi, což zase dělá radost mně. Mám dva nové cíle a to nauřit se na saxofon a klarinet a díky Honzovi mám možnost se na tyto nástroje naučit. Díky Honzo, že mi dal tuto příležitost.

Když už mluvíme o každodenním pracovním životě, musím zmínit naše víkendové aktivity. Asi před čtyřmi týdny jsem se svými přáteli navštívil Vídeň a Bratislavu. Minulý týden jsem byl ve Varšavě. Cestování do různých zemí s mými přáteli jsou skutečně nezapomenutelnými momenty. O víkendech se buď vydáváme do nové země, nebo navštěvujeme města těch druhých. Tento měsíc jsme oslavili narozeniny dvou dobrovolnic, Riky a Stelly. Uspořádali jsme narozeninovou oslavu a sešli se při zvláštních příležitostech, abychom si vytvořili nové vzpomínky. 

Abychom se mohli aktivněji zapojit do dobrovolnického procesu, plánujeme si miniprojekty. Po dlouhém přemýšlení jsem přišel s nápadem na miniprojekt. Zahraji studentům loutkové představení. Připravím si scénář loutkové hry sestávající z našich každodenních rutinních činností a uvažuji o tom, že scénář připravím v češtině. Vím, že příprava jak loutek a scény, tak scénáře zabere značné množství času, ale chci na to jít pomalu a připravit svůj projekt co nejlépe. V příštím článku už možná budu mít svůj projekt realizovaný, a pokud ne, tak vám přiblížím svůj postup. Zůstaňte naladěni 😊.