Rok dobrovolnicí ve škole Slezské diakonie

Jmenuji se Luisa a působila jsem jako dobrovolnice na základní a mateřské škole pro děti s postižením v Českém Těšíně. Tento rok dobrovolnictví byl pro mě velkou zkušeností, protože mi umožnil osobnostně růst a vyzkoušet si nové věci v bezpečném prostředí. Byl to rok snažení, neúspěchů, učení se a radosti!

Měla jsem možnost získat znalosti o problematice zdravotního postižení a o tom, jak k lidem, kteří ho mají, přistupovat v praxi. Také jsem získala spoustu sociálních dovedností a naučila jsem se komunikovat způsobem, aniž bych mluvila konkrétním jazykem. Někdy bylo docela náročné přizpůsobit se novým situacím. Stále si živě vzpomínám na svou první hodinu ve škole, na to, jak jsem s dětmi šla poprvé na procházku, nebo na první nedorozumění kvůli naší jazykové bariéře. Z těch obtížných situací na začátku jsem se mohla ale hodně naučit. Zocelilo mě to. Posílilo.

K mým dalším nejoblíbenějším vzpomínkám, pokud jde o náročné situace na začátku, patří ty, kdy se mě studenti snažili naučit své zvyky a ukázat mi svůj každodenní život. Bylo opravdu milé, jak se mě snažili zapojit do svého všedního života ve škole a jak se snažili, abych se cítila dobře. Kromě toho jsem se od dětí naučila hodně o péči a respektu, který k sobě navzájem chovaly, stejně jako zvědavosti o nové kultury. Studenti i moji spolupracovníci byli opravdu zvídaví, kdykoli jsem mluvila o své rodné zemi, Německu, nebo kdykoli jsem přivedla jiného dobrovolníka k nám do školy. Jsem tedy opravdu vděčná, že jsem se od svých spolupracovníků a studentů naučila, jak být otevřená novým situacím, kulturám a lidem, a to ve všech směrech.

Svými znalostmi a zkušenostmi mě však neobohatili jen lidé ve škole, ale i ostatní dobrovolníci a spolubydlící. Bylo pro mě prostě úžasné dozvědět se tolik o jejich kultuře a rodné zemi, a také si vyměňovat zkušenosti z našich pracovišť. Díky ostatním dobrovolníkům, kteří se pro mě velmi rychle stali blízkými přáteli, jsem měla možnost navštívit i jejich střediska a strávit s nimi celý den. Měla jsem tak příležitost nahlédnout do práce s dospělými s postižením, staršími lidmi, streetworku a práce s teenagery. Někdy se naše zkušenosti těžko mohly více lišit, ale většinou jsme měli podobné pocity, i když naše práce byla tak odlišná.

Myslím, že mohu mluvit za nás všechny, když řeknu, že tento rok měl opravdu velké vzestupy i pády, ale všichni jsme měli tolik skvělých příležitostí učit se, získávat zkušenosti, vyzkoušet si nové druhy práce, které mohou být zcela odlišné od toho, co známe z naší země, a konečně také vystoupit ze své komfortní zóny.

Závěrem bych ráda řekla, že tato dobrovolná služba mi umožnila naučit se o sobě a o životě obecně tolik, co by mě žádná univerzita ani škola nikdy nemohla naučit! Byla to skvělá zkušenost a všem bych ji doporučila. Na závěr bych chtěla poděkovat Slezské diakonii za tuto úžasnou příležitost a za podporu všech lidí kolem mě. Bez vás by to nešlo.