Aktuality
Jak si Rafael a Bulut užili "day with"? Pojďte číst dále...
Rafael: Dobrý den, jmenuji se Rafael Miranda. Jsem dobrovolník z Portugalska. Působím v České republice v rámci Slezské diakonie (Intervia). Já a můj spolubydlící Bulut (dobrovolník z Turecka) jsme se rozhodli navštívit navzájem svá pracoviště, protože já pracuji se seniory a on pracuje ve škole s klienty s mentálním postižením. Protože jde o velmi odlišnou práci, chtěli jsme svá pracoviště poznat.
„Day with“ ve škole
Rafael:(13.prosince) Začalo to brzy ráno. V 5:30 ráno nesvítilo slunce a venku mrzlo, nebyl jsem na to připravený, nejsem ranní ptáče. Ale probudil jsem se natěšený na nový den, nasnídali jsme se a v 7:00 vyrazili do práce, došli jsme na vlak a byla ještě tma, pak jsme dojeli na ostravské nádraží.
Bulut: Už asi 4 měsíce vstávám ve všední dny brzy ráno do práce a zvyknul jsem si na to. Když ráno odcházím z domova, slunce většinou ještě nevychází. Den jsme s Rafaelem začínali společně. I když Rafael není zvyklý chodit do práce brzy, mohu říct, že se probouzí energičtěji než já, protože byl nadšený, že bude moci zažít jiné pracovní prostředí. Já jsem byl také nadšený, protože to bylo poprvé, co jsem na svém pracovišti hostil přítele.
Rafael: Poté jsme nasedli na tramvaj a jeli do jeho práce v Ostravě. V osm hodin jsme dorazili a všichni byli velmi vstřícní, i když jsem se ze začátku trochu styděl. Nabídli mi kávu ☕a šli jsme do práce. První, co jsme udělali, byla uvítací píseň 🎵pro všechny, kterou dokonce zpívali v turečtině a portugalštině. Bylo to fantastické, studentů nebylo moc, protože byl prosinec a zůstali doma, ale i tak to byla zábava. Potom byla přestávka na kávu a zapojili všechny, dokonce i klienty, bylo to úžasné, moci se poznat se všemi.
Bulut: Když jsme s Rafaelem společně vstoupili do školy🏫, všichni se těšili stejně jako my, protože jsme věděli, že spolu prožijeme zábavný den. Všichni ho vítali. Nabídli jsme mu kávu a čaj. Začali jsme našimi denními zvyklostmi a vytvořili jsme náš ranní kruh. Neměli jsme mnoho studentů, protože většina z nich začala vánoční prázdniny dříve a do školy nepřišla. Během ranního kroužku náš vedoucí a asistenti pokládali Rafaelovi otázky, abychom se s ním a portugalskou kulturou seznámili. Potom už se Rafael začal cítit lépe, protože odpovídal na všechny otázky. Někteří studenti se k Rafaelovi přiblížili a chtěli s ním strávit nějaký čas. Rafaelovi se to velmi líbilo, protože se již dříve zmínil, že ho práce se studenty baví díky jeho předchozím pedagogickým zkušenostem.
Rafael: Všichni jsme se sešli ve třídě, abychom předvedli portugalskou hudbu zvanou "fado", všichni jsme hráli na nástroje a zpívali české písničky; byli jsme velmi aktivní a šťastní. Poté jsme se pustili do typického portugalského dezertu "pastel de nata"🍮 podle receptu, který jsem se naučil se svou rodinou. Všichni spolupracovali a já se cítil jako šéfkuchař. Nakonec jsme skončili s větším množstvím, než jsme potřebovali, takže každý mohl sníst alespoň dva. Výsledek nebyl takový, jaký měl být, ale i tak byl vynikající a vypadal úžasně.
Bulut: Zatímco nám Rafael představil několik písní z portugalské kultury, využil jsem příležitosti a vytiskl jsem pro všechny píseň, kterou každý den zpíváme v portugalštině. Když přišla řada na Rafaela, naučil nás, jak se vyslovuje text portugalské písně a společně jsme mu píseň zazpívali. Přesunuli jsme se do kuchyně, abychom připravili dezert, který jsme si předtím naplánovali. Už jsem věděl, že Rafael je dobrý kuchař, ale po ochutnání tohoto dokonalého dezertu, který jsme připravili ve škole, jsem to pochopil ještě lépe. Dezert všem moc chutnal.
Rafael: Nakonec jsme se vrátili domů a čekal nás vánoční večírek, který jsme plánovali.🎉
"Day with" v Siloe
Rafael: Pak 19. prosince přišel Bulut do Siloe a naštěstí jsme stávali později. V 8:30 bylo venku teplo a svítilo sluníčko. Bylo to velmi příjemné. K vlaku jsme se dostali v 9:13 a do Siloe jsme dorazili v 9:30. Všichni Buluta přivítali a velmi se zajímali o jeho kulturu a zemi, protože poslední dobrovolník byl také z Turecka.
Nejdříve jsme Bulutovi ukázali pracoviště. Byl velmi rád, že se se všemi seznámil. Poté jsme udělali prezentaci. On dělal prezentaci o Turecku v češtině a já jsem dělal prezentaci o portugalských Vánocích. 🎄 Bulut objevil klavír, rád hraje na klavír, tak prostě několik minut hrál, všem se to líbilo. Byl pozván, aby udělal typickou tureckou kávu a v Siloe měli všechny pomůcky na její přípravu.
Pak už nás čekala těžká práce, začali jsme nosit jídlo do kuchyně, aby se klienti mohli najíst, pak jsme jídlo roznesli do všech pater. Pak v posledním patře chtěl Bulut pomoci s podáváním jídla klientům, tak jsme ho to nechali dělat, protože měl zkušenosti, byl v tom dobrý. Na konci práce jsme se vrátili dolů, abychom se najedli. Jelikož měl můj nadřízený narozeniny, tak jsme zazpívali českou narozeninovou písničku a po ní jsme s řidičem odvezli některé klienty domů.
Bulut: Na rozdíl od mé pracovní rutiny jsem měl možnost se před odchodem na Rafaelovo pracoviště trochu víc vyspat, protože jeho práce začínala o něco později než ta moje. Když jsme odcházeli z domova do práce, slunce tentokrát už vycházelo. Byl jsem velmi nadšený, že jsem mohl zažít jiné pracoviště. Po příjezdu jsme se nejprve seznámili s Rafaelovým nadřízeným a kolegy. Později mě Rafael provedl celým pracovištěm. Bylo to poměrně velké a krásné pracoviště. Prezentace o Portugalsku a Turecku, které jsme si předem připravili, jsme vedli v češtině. Věřím, že se všem klientům naše prezentace líbily.
Protože předchozí dobrovolnice na tomto pracovišti před Rafaelem byla z Turecka, jmenovala se Buse, ukázali mi některé kuchyňské potřeby pro přípravu kávy. Požádali mě, abych jim tureckou kávu uvařil, a já to s radostí udělal. Moc se mi po ní stýskalo :). Měl jsem také možnost zahrát si na klavír🎹. Doufám, že se to všem líbilo.
Později jsme společně začali plnit Rafaelovy každodenní úkoly. Když přišel čas na jídlo, roznášeli jsme všechno jídlo klientům. Jednoho z klientů jsem nakrmil já, protože jsem s tímto úkolem měl předchozí zkušenosti. Potom jsme oslavili narozeniny Rafaelova šéfa. Měli jsme jídlo, dort a kávu. Všichni byli velmi milí. Na konci směny jsme s řidičem odvezli některé klienty domů.
Rafael: Bulut na závěr našeho společného dne řekl: "Byl to úžasný den." Závěrem, dobrovolnictví je velmi dobrá zkušenost, jak ukázat jiné zemi svou kulturu a naučit se novým zkušenostem, a přitom udělat lidem radost a zároveň si užít čas strávený v jiné zemi.
Bulut: Vyzkoušet si rozmanitou práci s Rafaelem pro mě byla velká zábava. V rámci této dobrovolnické zkušenosti se učíme díky různým projektům a získáváme nové dovednosti. Také se snažíme dělat lidem radost. Doufáme, že každý den zažijeme něco nového.
Bulut a Rafael