Evaluační seminář v Dolní Lomné

Pomalu se blížíme ke konci naší dobrovolnické cesty a je čas zhodnotit náš rok v Česku.
Na našem posledním semináři jsme se opět sešli a strávili 4 krásné dny v Dolní Lomné. Sdíleli jsme své zkušenosti, úvahy, ale i vize do budoucna. Prostředí krásných českých hor ještě umocnilo náladu a harmonii v naší skupině, zatímco jsme analyzovali naši dobrovolnickou cestu a stanovovali si cíle pro náš nadcházející život.
Začali jsme tradičním teambuildingem na rozehřátí. Poté, co jsme se více rozkoukali, jsme prezentovali naše aktivity, miniprojekty, velký projekt a „day with“, které jsme realizovali na střediscích a školách Slezské diakonie. Měli jsme možnost sdílet to, na co jsme hrdi a uvědomit si, kolik práce jsme v průběhu dobrovolné služby odvedli.
Seminář pokračoval reflektivní aktivitou na téma "cesta hrdiny", kde jsme si představili náš rok jako příběh, kde vystupujeme jako superhrdinové. Není nutné porazit nadpřirozeného tvora a zachránit svět před apokalypsou, abychom byli hrdiny. Všichni jsme totiž museli čelit stejně těžkým zkouškám a pomáhat si navzájem i lidem kolem nás.
Později jsme měli možnost zhodnotit své dovednosti a kompetence, které jsme v průběhu dobrovolné služby získali nebo se v nich zlepšili. To se nám bude hodit, až se rozhodneme vyplnit YouthPass jako osvědčení o dobrovolnické činnosti. Ve stejný den jsme dostali dopisy, které jsme si napsali na semináři při příjezdu. Pro každého z nás to byl jedinečný zážitek, a shodli jsme se, že jsme si všichni rádi přečetli, co naše „minulá já“ napsala.
Třetí den jsme měli návštěvu – naše supervizory! Někteří z nás se již znali, ale začali jsme s několika ice-breakery. Po zábavných hrách jsme se s našimi supervizory zamysleli nad společnou cestou dobrovolnickým rokem a společně odpovídali na připravené otázky. Nakonec jsme si navzájem napsali přání, poděkování a vlepili  do něj vytištěné fotografie na památku.
Nakonec jsme mluvili o všem, za co cítíme vděčnost. Nebylo možné se ubránit emocím a zadržovat slzy. Je pravda, že slzy nejsou vždycky špatné, v tomto případě znamenaly, že naše dobrovolnická cesta v Česku stála za to.  (Gvantsa)