Dobrovolnictví jako lekce porozumění

"Ahoj, jmenuji se Agnieszka a nyní pracuji jako dobrovolnice v mateřské škole v Českém Těšíně. Jsem tu dva měsíce a mám pocit, že se toho u mě hodně změnilo, hlavně v tom, jak vnímám věci kolem.

Na začátku jsem zjišťovala, co vlastně péče o děti znamená. Sledovala jsem, jak to dělají moji spolupracovníci, jak pracují s  pozorností dětí a jak jim zábavnou formou pomáhají jíst a učit se. Každý den jsem zkoušela dělat nové věci. Nejdříve jsem při práci dost mlčela, ale teď mohu říct, že jsem součástí týmu!

Moje supervizorka Magda mi vysvětluje, co které dítě rádo dělá a jak s nimi mluvit. Říkala, že abyste je lépe poznali, musíte být detektiv, protože někdy neumějí říct nebo ukázat věci, které chtějí. Také je všechno o trpělivosti; nenechat se frustrovat, když se něco nedaří. Její každodenní rady mi hodně pomáhají.

Dobrovolnictví na mém pracovišti je příležitost vidět v lidech dobro a to, jak se radovat z jednoduchých věcí v životě. Žasnu nad tím, jak mě i děti dokáže potěšit pouhý sběr jablek v sadu nebo zpěv několika písniček. Stejně tak miluji náš úterní den v telocvičně, kdy chodíme cvičit společně se školou Slezské diakonie, kde je dobrovolnicí moje milá spolubydlící Fatma. Je to super, že můžeme pracovat i společně!

Někdy je to těžké, ale výzvy jsou součástí této zkušenosti!
Když některý z žáků nechce spát, musím prostě najít nějaký způsob, jak mu pomoci. Některé děti chtějí pozornost, třeba čtení pohádky, a některým stačí, když zůstanete a budete se tvářit legračně, dokud se v posteli cítí dobře.

Také se mi na této školce líbí, že se mohu velmi snadno naučit česky.Všichni, kdo se mnou pracují, se mě snaží naučit co nejvíce.

Je velmi těžké tady shrnout celé dva měsíce, ale kdybych to měla vyjádřit jednou větou, řeknu, že je to lekce porozumění." (Agnieszka, Polsko)